V sobotu 8.listopadu 2008 jsme se rozhodli podívat na naše tradiční tábořiště ve Skryjích v jeho podzimní kráse. Tentokrát nám však vůbec nepřálo počasí. Už v pátek v noci začalo pršet a pršelo až do sobotního pozdního odpoledne. Už při cestě na nádraží se mi vkrádala myšlenka, že to na nádraží vzdáme a půjdeme raději někam na čaj. Na nádraží již čekali Danča, Sváťa, Adélka, naše „dvojčata“ David a Berny, Dáša, Frančí, Babča a Kájínek. Dokonce zde byl i náš staronový člen Dobša, což nás všechny mile překvapilo. Lucka přišla trošku později a D.D. se nedostavil vůbec – navíc bez omluvy!!! Ovšem účast a především odhodlání všech přítomných mě velice mile překvapilo. Nastoupili jsme tedy na vlak a vyrazili. V Dolních Loučkách jsme při výstupu udělali pár fotek a vyrazili přes Horní Loučky , Boudy a Skryje směr tábořiště. Po pár metrech si pláštěnky nasadili i ti „největší tvrďáci“ a cesta rychle utíkala.
Při cestě ze Skryjí jsme si prohlédli nám velmi známou krajinu zalesněného údolí, tentokrát však vypadala trochu jinak. Vše okolo hrálo obrovskou směsí barev a z lesů krásně stoupala pára. Při samotném příchodu do tábora vypadalo vše tak nějak prázdně. Nikde žádná vysoká tráva, neprostupné keře, okolo vody nebylo velké houští přemnožené a nepůvodní Netýkavky. V táboře jsme hned začali vše prohlížet. Sváťa s Adélkou hned zamířily pro ně asi na nejzajímavější místo a to k latrínám, ostatní otevřeli zabedněnou boudu a hned vlezli dovnitř. Po krátkém odpočinku a malé svačině jsme se vydali pro trochu vody ke studánce, prohlédli si molo a sprchy (ani jedno zde nebylo) a zamířili zpět do klubovny. Zde jsme si zahráli pár her, při kterých se muselo i docela přemýšlet (při propletených rukou jsem chvílemi nevěděl, která ruka patří mě a která Dáši :o) Při Městečku Palermu jsem nevěřil svým očím a uším, jak si někteří umí vymýšlet a výborně se obhajují. To jsme však již museli končit a vydat se na zpáteční cestu domů. Konečně přestalo pršet a my jsme si mohli vyzkoušet cvičný nástup jako v létě, opozdilci si udělali pár dřepů a vlajková četa o velikosti jedné ženy (Sváťa) vztyčila pomyslnou vlajku. Za postupného stmívání jsme odcházeli na autobus.
Při nástupu se s dětmi a Dášou rozloučil zbytek vedoucích a instruktorů, kteří se nezalekli a rozhodli se v táboře přespat. Večer jsme si tedy uvařili dobrý svařáček , zahráli pár her „Sázek a dostihů“ a šli spát. Ráno po úklidu jsme vyrazili zpět do Dolních Louček na vlak. Pro změnu jsme se rozhodli pro cestu po červené a pravděpodobně proto nám i přes náš velmi rychlý krok vlak ujel. Naštěstí jel za dvě hodiny další. V Brně jsme se všichni rozešli do svých domovů a každý již určitě přemýšlel o napuštěné teplé vaně.
Při cestě ze Skryjí jsme si prohlédli nám velmi známou krajinu zalesněného údolí, tentokrát však vypadala trochu jinak. Vše okolo hrálo obrovskou směsí barev a z lesů krásně stoupala pára. Při samotném příchodu do tábora vypadalo vše tak nějak prázdně. Nikde žádná vysoká tráva, neprostupné keře, okolo vody nebylo velké houští přemnožené a nepůvodní Netýkavky. V táboře jsme hned začali vše prohlížet. Sváťa s Adélkou hned zamířily pro ně asi na nejzajímavější místo a to k latrínám, ostatní otevřeli zabedněnou boudu a hned vlezli dovnitř. Po krátkém odpočinku a malé svačině jsme se vydali pro trochu vody ke studánce, prohlédli si molo a sprchy (ani jedno zde nebylo) a zamířili zpět do klubovny. Zde jsme si zahráli pár her, při kterých se muselo i docela přemýšlet (při propletených rukou jsem chvílemi nevěděl, která ruka patří mě a která Dáši :o) Při Městečku Palermu jsem nevěřil svým očím a uším, jak si někteří umí vymýšlet a výborně se obhajují. To jsme však již museli končit a vydat se na zpáteční cestu domů. Konečně přestalo pršet a my jsme si mohli vyzkoušet cvičný nástup jako v létě, opozdilci si udělali pár dřepů a vlajková četa o velikosti jedné ženy (Sváťa) vztyčila pomyslnou vlajku. Za postupného stmívání jsme odcházeli na autobus.
Při nástupu se s dětmi a Dášou rozloučil zbytek vedoucích a instruktorů, kteří se nezalekli a rozhodli se v táboře přespat. Večer jsme si tedy uvařili dobrý svařáček , zahráli pár her „Sázek a dostihů“ a šli spát. Ráno po úklidu jsme vyrazili zpět do Dolních Louček na vlak. Pro změnu jsme se rozhodli pro cestu po červené a pravděpodobně proto nám i přes náš velmi rychlý krok vlak ujel. Naštěstí jel za dvě hodiny další. V Brně jsme se všichni rozešli do svých domovů a každý již určitě přemýšlel o napuštěné teplé vaně.
