První jarní výprava nás mile překvapila. Na to, že byly jarní prázdniny, účast byla veliká. Někteří dorazili včas, někteří později a někteří na poslední chvíli, ale už jsme si zvykli. Začali jsme jako vždy na Hlavním nádraží odjezdem na naše tradiční místo v Domově dětí a mládeže v Zastávce u Brna.
Tentokrát jsme přijeli na pozvání krále Richarda I. lví srdce, který nás chtěl pohostit na svém hradě. V plánu byla hostina, zábava, hry, tanec a různé veselí. Ale především nám měl být ukázán poklad nejcennější – Svatý grál! Začali jsme bohatou večeří, někomu byla i snězená :o), poté byly na řadě různé hry a soutěže, ale pro všechny nejdůležitější bylo si povykládat „co a jak“ a „jak jde život“ a „co nového“, když jsme se tak dlouho neviděli.
Když už byla venku pořádná tma a vyšli první hvězdičky, byli jsme pozváni ke královskému dvoru. Přivítala nás králova rytířská družina v čele s rytířem Sarfadonem. Byl zde i královský ranhojič, který zná tajné lektvary a má různé masti na naše bolístky. Objevil se zde i hradní farář, ke kterému se můžeme jít svěřit do zpovědnice :o). Potom se už však objevil sám král Richard I. lví srdce i s tmavou dřevěnou truhlou, která zcela jistě obsahovala svatý grál. Král nás přivítal a vysvětlil, že ještě čekáme na příjezd rytíře Šardona, který tu i se svou družinou měl už dávno být. V tom se však za okny rozpoutala vřava – byli jsme přepadeni!!! Všichni jsme hned běželi pro své zbraně, ale bylo již pozdě. Svatý grál byl ukraden!! Mnoho rytířů bylo zraněno a mnozí za svého krále i padli. Než jsme se vzpamatovali a zjistili co se stalo, už za námi přišel král se svými nejbližšími. Rytíř Sarfadon nám vysvětlil, že nás přepadl rytíř Šardon se svou družinou, která využil naší důvěry a předstírajíc přátelství se pomocí zbraní zmocnil svatého grálu, ukradl jej a zmizel v blízkých hlubokých lesích. Nemělo již cenu se za tmy hnát za svatým grálem a bylo by to jistě i velmi nebezpečné. Proto jsme šli spát s tím, že se ráno poradíme co dál.
Ráno nás král požádal o naši pomoc při znovuzískání grálu. Ptali jsme se, co my, mladí panoši zmůžeme. Ale král nás přesvědčil, že není důležitý rytířský stav, ale vytrvalost, čestnost, odvaha a bojovnost. Zároveň nám i slíbil, že nás vyzbrojí, vycvičí a ty nejlepší z nás, kteří toho budou hodni, pasuje na rytíře. Potom co jsme souhlasili nám král nabídl do léna část své země. Ale protože je nás mnoho, sdružíme se do rodů v čele s hejtmanem. A tak jsme se odebrali do lesa, kde jsme se rozdělili, zabrali své území a získali svého hejtmana. Vznikli tak rody Normanů v čele s hejtmanem Milhausem, Sasů (David), Keltů (Dagmara) a Anglů (D.D.).
Potom se objevili naši zvědové se zprávou, že našli kudy utekla družina rytíře Šardona. Vydali jsme se proto do hustého lesa na cestu ke svatému grálu. Byla to náročná cesta, ale našli jsme pouze zprávu Francouzskému králi, kterou psal pravděpodobně ten proradný rytíř Šardon. Vrátili jsem se teda zpět do hradu, že se najíme a poradíme co dále. Po obědě byla velká porada. Bylo jasné, že svatý grál neukradl rytíř Šardon pro sebe, ale že ho má předat dále. Pravděpodobně francouzskému králi. Ale na jeho území se vydat nemůžeme, naše malé a nezkušené rody by byly pro dobře vyzbrojené a vycvičené francouzské vojáky snadnou obětí. Proto jsme se rozhodli, že se ještě jednou porozhlídneme po blízkém okolí, jestli nenarazíme na něco, co by nás přivedlo na správnou cestu.
Naše cesta zprvu vedla nepříliš vlídným prostředím, kde jsme museli dávat pozor na všudypřítomné koňské povozy místních kupců. Po chvíli jsme už ale byli v lese a po nějaké době narazili na cestu zpět do hradu. V tom však měl nějaký méně zkušený rytíř (myslím, že to byl D.D.) nápad jít zkratkou. „Je to sice dál, zato horší cesta!“ Šli jsme hustým a neprostupným lesem, kde by kde kdo zabloudil. Naštěstí s námi byl Indián :o), který nás se svým výborným orientačním smyslem přes potoky, bažiny, studánky a tajemné chaloupky úspěšně dovedl zpátky do hradu krále Richarda I. lví srdce. Protože jsme na naší cestě nic nenašli, pustili jsme se do výroby erbů. A ty se fakt povedli!!!
V tom si však Kuňka všimla, že za oknem se někdo pohybuje s loučí!!! Vyběhli jsme ven a potichu zírali na velkou tajemnou postavu zahalenou v černém plášti, které nebylo vidět do obličeje. Prozradila nám, že je rytíř z templářského řádu a že se dozvěděl a zradě rytíře Šardona, ten ho prý kdysi také zradil a proto se nám rozhodl pomoci. Zprávu, kterou jsme nalezli v tábořišti si máme ještě jednou pořádně prohlédnout, protože tyto zprávy bývají šifrované. Moc jsme poděkovali za radu a běželi jsme pro naše nalezené zprávy. Jako první ji rozšifrovali pážata rodů Sasů, hned poté členové rodu Anglů a nakonec i rod Keltů a Normanů. Tato skutečnost nás naučila, nedívat se na věc jen z prvního pohledu, ale dále ji zkoumat, jestli nevydá nějaké skryté tajemství. A zde byl ten případ. Z bezvýznamného textu se vyklubala ta pravá stopa ke svatému grálu!! Stálo zde: „neděle kostel“. Řekli jsme si, že ráno moudřejší večera a šli spát. Ale některým hejtmanům to nedalo a šli pátrat dále. Pod rouškou noci se vydali do podhradí zjistit nějaké nové informace mezi místními obyvateli. Narazili jsme na podivná a hrozná stvoření a na různou chátru, ale nakonec jsem přeci jen neodešli s prázdnou. V místní krčmě jsem zjistili, že nedaleko se nachází kostel, který by mohl odpovídat tomu zašifrovanému v nalezené zprávě. Večer se již nic nestalo, až na jeden prohřešek (lépe řečeno dva prohřešky) jednoho rytíře, kterým se ještě bude zabývat královský dvůr a později vynese svůj verdikt.
Ráno jsem naše poznatky předali panošům všech rodů a dohodli se, že kostel musíme za každou cenu najít. Abychom nevzbudili pozornost a podezření mezi místními, rozhodli jsme se, že každý rod půjde samostatně. Jako první byli na místě panoši rodu Sasů, poté Keltů a když dorazili i Anglové a Normané, šli jsme prozkoumat bližší okolí kostela. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde objevili postavu za včerejšího večera - templářského rytíře!!! A ten nám hned podal vysvětlení. Prý byl svědkem předání tajemného pytle, v jehož obsahu byl pravděpodobně i svatý grál. Předával ho rytíř Šardon, ale bohužel neví komu. Protože zde byl sám, nemohl zasáhnout, aby svatý grál získal, nebo aby se dozvěděl něco více. Něco však přeci jen zaslechl! A to pro nás má velkou cenu! Byl to termín a místo jejich dalšího setkání a sice v dubnu v jisté osadě zvané Ždánice! Škoda, že jsme nedorazili dříve!
Ale my, stateční panoši všech rodů se nevzdáme a v dubnu se potkáme ve Ždánicích, abychom získali zpět poklad nejcennější - SVATÝ GRÁL!!!
Tentokrát jsme přijeli na pozvání krále Richarda I. lví srdce, který nás chtěl pohostit na svém hradě. V plánu byla hostina, zábava, hry, tanec a různé veselí. Ale především nám měl být ukázán poklad nejcennější – Svatý grál! Začali jsme bohatou večeří, někomu byla i snězená :o), poté byly na řadě různé hry a soutěže, ale pro všechny nejdůležitější bylo si povykládat „co a jak“ a „jak jde život“ a „co nového“, když jsme se tak dlouho neviděli.
Když už byla venku pořádná tma a vyšli první hvězdičky, byli jsme pozváni ke královskému dvoru. Přivítala nás králova rytířská družina v čele s rytířem Sarfadonem. Byl zde i královský ranhojič, který zná tajné lektvary a má různé masti na naše bolístky. Objevil se zde i hradní farář, ke kterému se můžeme jít svěřit do zpovědnice :o). Potom se už však objevil sám král Richard I. lví srdce i s tmavou dřevěnou truhlou, která zcela jistě obsahovala svatý grál. Král nás přivítal a vysvětlil, že ještě čekáme na příjezd rytíře Šardona, který tu i se svou družinou měl už dávno být. V tom se však za okny rozpoutala vřava – byli jsme přepadeni!!! Všichni jsme hned běželi pro své zbraně, ale bylo již pozdě. Svatý grál byl ukraden!! Mnoho rytířů bylo zraněno a mnozí za svého krále i padli. Než jsme se vzpamatovali a zjistili co se stalo, už za námi přišel král se svými nejbližšími. Rytíř Sarfadon nám vysvětlil, že nás přepadl rytíř Šardon se svou družinou, která využil naší důvěry a předstírajíc přátelství se pomocí zbraní zmocnil svatého grálu, ukradl jej a zmizel v blízkých hlubokých lesích. Nemělo již cenu se za tmy hnát za svatým grálem a bylo by to jistě i velmi nebezpečné. Proto jsme šli spát s tím, že se ráno poradíme co dál.
Ráno nás král požádal o naši pomoc při znovuzískání grálu. Ptali jsme se, co my, mladí panoši zmůžeme. Ale král nás přesvědčil, že není důležitý rytířský stav, ale vytrvalost, čestnost, odvaha a bojovnost. Zároveň nám i slíbil, že nás vyzbrojí, vycvičí a ty nejlepší z nás, kteří toho budou hodni, pasuje na rytíře. Potom co jsme souhlasili nám král nabídl do léna část své země. Ale protože je nás mnoho, sdružíme se do rodů v čele s hejtmanem. A tak jsme se odebrali do lesa, kde jsme se rozdělili, zabrali své území a získali svého hejtmana. Vznikli tak rody Normanů v čele s hejtmanem Milhausem, Sasů (David), Keltů (Dagmara) a Anglů (D.D.).
Potom se objevili naši zvědové se zprávou, že našli kudy utekla družina rytíře Šardona. Vydali jsme se proto do hustého lesa na cestu ke svatému grálu. Byla to náročná cesta, ale našli jsme pouze zprávu Francouzskému králi, kterou psal pravděpodobně ten proradný rytíř Šardon. Vrátili jsem se teda zpět do hradu, že se najíme a poradíme co dále. Po obědě byla velká porada. Bylo jasné, že svatý grál neukradl rytíř Šardon pro sebe, ale že ho má předat dále. Pravděpodobně francouzskému králi. Ale na jeho území se vydat nemůžeme, naše malé a nezkušené rody by byly pro dobře vyzbrojené a vycvičené francouzské vojáky snadnou obětí. Proto jsme se rozhodli, že se ještě jednou porozhlídneme po blízkém okolí, jestli nenarazíme na něco, co by nás přivedlo na správnou cestu.
Naše cesta zprvu vedla nepříliš vlídným prostředím, kde jsme museli dávat pozor na všudypřítomné koňské povozy místních kupců. Po chvíli jsme už ale byli v lese a po nějaké době narazili na cestu zpět do hradu. V tom však měl nějaký méně zkušený rytíř (myslím, že to byl D.D.) nápad jít zkratkou. „Je to sice dál, zato horší cesta!“ Šli jsme hustým a neprostupným lesem, kde by kde kdo zabloudil. Naštěstí s námi byl Indián :o), který nás se svým výborným orientačním smyslem přes potoky, bažiny, studánky a tajemné chaloupky úspěšně dovedl zpátky do hradu krále Richarda I. lví srdce. Protože jsme na naší cestě nic nenašli, pustili jsme se do výroby erbů. A ty se fakt povedli!!!
V tom si však Kuňka všimla, že za oknem se někdo pohybuje s loučí!!! Vyběhli jsme ven a potichu zírali na velkou tajemnou postavu zahalenou v černém plášti, které nebylo vidět do obličeje. Prozradila nám, že je rytíř z templářského řádu a že se dozvěděl a zradě rytíře Šardona, ten ho prý kdysi také zradil a proto se nám rozhodl pomoci. Zprávu, kterou jsme nalezli v tábořišti si máme ještě jednou pořádně prohlédnout, protože tyto zprávy bývají šifrované. Moc jsme poděkovali za radu a běželi jsme pro naše nalezené zprávy. Jako první ji rozšifrovali pážata rodů Sasů, hned poté členové rodu Anglů a nakonec i rod Keltů a Normanů. Tato skutečnost nás naučila, nedívat se na věc jen z prvního pohledu, ale dále ji zkoumat, jestli nevydá nějaké skryté tajemství. A zde byl ten případ. Z bezvýznamného textu se vyklubala ta pravá stopa ke svatému grálu!! Stálo zde: „neděle kostel“. Řekli jsme si, že ráno moudřejší večera a šli spát. Ale některým hejtmanům to nedalo a šli pátrat dále. Pod rouškou noci se vydali do podhradí zjistit nějaké nové informace mezi místními obyvateli. Narazili jsme na podivná a hrozná stvoření a na různou chátru, ale nakonec jsem přeci jen neodešli s prázdnou. V místní krčmě jsem zjistili, že nedaleko se nachází kostel, který by mohl odpovídat tomu zašifrovanému v nalezené zprávě. Večer se již nic nestalo, až na jeden prohřešek (lépe řečeno dva prohřešky) jednoho rytíře, kterým se ještě bude zabývat královský dvůr a později vynese svůj verdikt.
Ráno jsem naše poznatky předali panošům všech rodů a dohodli se, že kostel musíme za každou cenu najít. Abychom nevzbudili pozornost a podezření mezi místními, rozhodli jsme se, že každý rod půjde samostatně. Jako první byli na místě panoši rodu Sasů, poté Keltů a když dorazili i Anglové a Normané, šli jsme prozkoumat bližší okolí kostela. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde objevili postavu za včerejšího večera - templářského rytíře!!! A ten nám hned podal vysvětlení. Prý byl svědkem předání tajemného pytle, v jehož obsahu byl pravděpodobně i svatý grál. Předával ho rytíř Šardon, ale bohužel neví komu. Protože zde byl sám, nemohl zasáhnout, aby svatý grál získal, nebo aby se dozvěděl něco více. Něco však přeci jen zaslechl! A to pro nás má velkou cenu! Byl to termín a místo jejich dalšího setkání a sice v dubnu v jisté osadě zvané Ždánice! Škoda, že jsme nedorazili dříve!
Ale my, stateční panoši všech rodů se nevzdáme a v dubnu se potkáme ve Ždánicích, abychom získali zpět poklad nejcennější - SVATÝ GRÁL!!!
